Osobní nástroje
Nacházíte se zde: Úvod Members lukas Úspěšná premiéra na Jizerské 50…
Facebook Lukáše Bauera
Vyhledat

Výběr z fotogalerie…

« červen 2017 »
Ne Po Út St Čt So
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

 MP

Marketingovým partnerem Lukáše Bauera je
Müller Production s.r.o.

 
Translate into
Akce dokumentů

Úspěšná premiéra na Jizerské 50…

Lukáš Bauer: 16.01.2013

Tak mám za sebou křest v "laufech" a to rovnou v té nejvyšší úrovni - Swix Ski Classic. A jak se mi Jizerská 50 jela?...

Od léta mě párkrát napadlo, že bych mohl využít změny termínu J50, která již neměla kolidovat s Tour de Ski, a možná se postavit na start. Pravděpodobnost startu jsem viděl velmi malou, ale snažil jsem se postupovat po Tour tak jako bych ji 100% jel a podle toho jak bude postupovat regenerace po Tour de Ski, kdy mi vždy trvalo tak týden než jsem se po Tour začal cítit lépe, se na poslední chvíli rozhodnu zda pojedu nebo ne. Trošku úsměvné mi nyní přijdou komentáře, které jsem v TV záznamu a jiných médiích slyšel, ať tomu budete věřit nebo ne, tak jsem opravdu vyrážel na Jizerskou 50 s tím, že sice budu bojovat, chci závodit, ale počítal jsem s tím, že mi může po Tour de Ski neskutečně dojít a vytrápit se, ale opravdu jsem stálo na startu s tím, že si chci „Jizerskou“ zkusit a že můžu dojet „někde v davu“ třeba kolem 20.místa za což by mě nikdo nepochválil, ale bylo mi to jedno. Při týmových poradách, kde jsme probírali možné scénáře jsem preferoval (a doufal že budu pověřen :-) ) tu, že bych měl v dlouhém stoupání přes Kristiánov na Rozmezí být tím, kdo bude – v případě volnějšího tempa – na špici a nastaví takové tempo aby se pole co nejvíce roztrhalo a pokusil se vyhrát první sprintovou prémii a zajistil tak body do týmového hodnocení. Přijel jsem s tím, že nemám problém naprosto pracovat pro tým a takto se, v případě potřeby,“obětovat“, byl jsem tomu nakloněn i proto, že jsem netušil jak si po Tour povedu – od Tour jsem pořád cítil únavu, které asi nejvíce gradovala ve středu – a tak jsem byl nakloněn vyrazit ne na 50km závod ale při této strategii na 15km závod s tím, že by se dál vidělo :-). „Bohužel“ na sobotní poradě tuto strategii zavrhli a měl jsem se „pouze“ držet v čelní skupině (otazníkem na těchto závodech je jak se vám podaří dostat se po startu dopředu) a pokusit se vyhrát první prémii, pak vyhodnotit situaci a závodit až do cíle „:-(„. V sobotu jsme testovali lyže poblíž Nové Louky resp. tým testoval, já jsem měl své závodní lyže ve Vesci, odkud po SP vyrážel Míra Petrásek s Pepou Kučerou aby zaskočili za nepřítomného Fouse a vybrali lyže na závod. Dopředu jsme se dohodli, že nejlepší lyže určitě do závodu nepoužijeme (přeci jen je má priorita SP a  MS a nerad bych třeba zlomil své nejlepší lyže na startu), takže byly připravovány 2. a 3. lyže. Ty rychlejší byly připravovány na namazání stoupacím voskem a ty pomalejší na případný extrém, kdybych se v den závodu rozhodl trať absolvovat soupaž. Naštěstí sníh oproti sobotě do neděle trošku vyschl, takže již nebyl tak velký rozdíl mezi namazanými a nenamazanými lyžemi ( i když ty bez vosku pořád byly rychlejší) a já tedy do závodu zvolil namazané lyže. Předzávodní ráno probíhalo docela svižně :-): 6:20 vstávat, 6:30 snídaně,7:20 odjezd na test na Novou Louku, 7:40 nejpozději začátek testu, 8:20 předání lyží servismanovi, který je doveze na start zatímco jsme se s batohy, kde jsme každý měli věci na převlečení a nezbytné věci před a po závodě, vydali v protisměru trati na start. Tam jsem dorazil asi 20´před startem, chvíli jsme hledali servismana se závodními lyžemi, značení lyží, obsazení startovního místa, rozhovor, dorozjetí a už se čekalo na startovní výstřel… Ze startu jsem měl respekt, protože každý problém po odstartování se v takovéto mase obtížně dojíždí. Startovní pozici jsem měl skoro uprostřed startovní „lajny“ hned vedle Roenninga, Soedergrena a mého dobrého kamaráda Martina Bajčičáka – skoro přímo proti rozdělění tratí – krátce po startu se zde z obou stran objíždí malý „lesík“ s památníkem expedice Peru…takže když se vyhneme problémům před „lesíkem“ tak hned po něm se dostaneme přesně doprostřed , kde se zase záhy obě trasy spojí a další rizikové místo je tu :-). Naštěstí se mi podařilo odstartovat bez větších problémů, chvilku jsme si tam s „Bajem“ dávali přednost abychom si pomohli a nakonec nást tato zdvořilost stála pár míst :-(…ale co by pro sebe kamarádi neudělali :-).Takže celkem podařený start, po sjetí tras tak kolem 20.místa, pak na Novou Louku občas problém se TV skútrem, který spolehlivě ničil stopy a chvílemi přejížděl ze strany na stranu, ale to je na „Jizerce“ prý běžné. Jen nevím, proč mu nevyhradí třeba jeden okraj, kde by se celou dobu držel, přeci jen si to může kameraman „nazoomovat" a nemusí pro to aby byl co nejblíž často ničit 2 stopy ze 3… Ještě se pole celkem zhoufovalo po dlouhé rovině za Novou Loukou, ale jak se začalo stoupat na Kristiánov a dál tak se pole natahovalo a dost závodníků postupně odpadávalo. Časem jsem se usadil v jedné stopě, kterou vedl Soedergren, pak jel Anders Aukland, Simen Oestensen, pak já, za mnou Standa Řezáč, pak tam už musel být „Bajči“ a další… A ve vedlejší stopě zhruba na mé úrovni si to soupažem „rázoval“ Joergen Aukland, který se rozhodl preferovat soupaž a do závodu vyrazil na holých lyžích. Tempo nebylo pomalé, ale ani nijak rychlé…sice zadýchaný jsem byl, ale takový lehce rychlejší trénink :-), ale i tak jsem byl docela překvapen, jak Joergen vedle nás stíhá soupažem a když jsme chvíli zaváhali, tak popojel dopředu, když jsme chvíli jeli souvislým tempem tak se zase lehce propadal, ale víceméně tomuto tempu stačil. Snažil jsem se odhadnout záměry ostatních, chvíli jsem přemýšlel, kde nastoupit, přeci jen cíl byl jasný – uspět na první prémii – a já jsem nechtěl jen uspět, chtěl jsem prémii vyhrát :-) (možná proto, abych, když by mi kvůli Tour později došly síly, mohl říct OK, ale alespoň něco :-) ). Nakonec jsem se rozhodl nastoupit zhruba 500m před koncem lesa, abych si v ideální situaci vyjel nějaký náskok, který mi umožní, aby mě poté skupina ve sjezdu zhruba 1km před prémií nedojela. Trošku mě překvapilo, že na můj nástup nikdo nereagoval, ale na nic jsem nečekal a pelášil pryč. Celkem rychle jsem od skupiny odjížděl, ale nesledoval jsem situaci za sebou, jen se soustředil aby mi to odjíždělo a já úspěšně dosáhl prémie. Ani ve sjezdu jsem neodpočíval a pořád jel soupaž. Byl jsem rozhodnut vyhrát prémii, pak počkat na skupinu nebo na někoho pokud se od skupiny odpoutá a dál pokračovat společně. Přeci jen do další prémie zbývalo dalších 11km a do cíle to byl taky notný kus cesty. Prémii jsem v pohodě vyhrál, občerstvil se a dál pokračoval velmi vlažně než mě dojel Anders Aukland, který poodjel zbytku skupiny. Chvíli jsem ho táhl, ale pak jsme se již střídali. Poté c jsme najeli na silnici ke Smědavě tak jsem se na ofic. občerstvovačce otočil a viděl že nějakých 200m za námi jede Oestensen (stejně jako Aukland tým XtraPersonell) a bylo evidentní, že na něj Aukland čeká. Ne že by zastavil, ale opět se jelo lehce svižně, ale nic závratného. Takže jsem se rozhodl, že opravdu nechci jet s více závodníky XtraPersonell, protože jezdí velmi týmově a jako jednotlivec bych s nimi měl velmi těžkou práci. Až po závodě jsem zjistil, že v tomto momentu tam nejel Oestensen sám, ale ještě s dalším Auklandem a také Bajčim, takže rozhodnutí bylo správné. Takže jsem šel dopředu a velmi často pracoval na čele, právě z důvodu aby tempo nepolevovalo a neulehčoval jsem tím naše dojetí. I když jsem věděl, že pokud budu tahat více než Aukland – což se také dělo – tak že na to nejspíše doplatím, ale řekl jsem si, že raději budu bojovat s jedním o první místo (i když větší aktivitou se nejspíš odsoudím k 2.místu-pokud vydržím až k cíli)než s větší skupinou a navíc z jednoho týmu. Takže tak vlastně pokračoval celý závod, Oestensen  zanedlouho zůstal sám, protože oba odpadli, ale zůstával pořád v +- stejném odstupu za námi, z Jizerky na Smědavu jsem to až na jeden krátký úsek odtáhl celé a zhruba v polovině už jsme se mu začali vzdalovat a zde jsem již začal věřit, že již to bude jen mezi mnou a Andersem. Chtěl jsem udělat další útom v prudkém stoupání ze Smědavy, ale tím, že jsem to dost odtáhl tak už jsem neměl dostatek sil a i když jsem Andersovi asi nepřipravil hezké chvilky, tak se mi ho odpárat nepodařilo. Po stoupání nás čekalo skoro 20km do cíle, již bez větších kopců, takže jsem již věděl, že už skoro není kde výrazně odjet. Pořád jsem měl nepříjemný pocit, že nás na dlouhých rovinách bude někdo sjíždět, často jsem kontroloval situaci za námi, ale nikdo se neobjevoval. Ale i tak jsem nechtěl polevit v rytmu a dost byl aktivní. Ale jelikož to byl můj první „lauf“ a hned té nejvyšší kategorie, tak jsem se té nervozity že nás ještě někdo dojede (nejvíc jsem se „bál“ Joergena, který je v soupaži vyhlášený) a proto jsem i dál dost tahal a nesoustředil se na vyčkávání a udeřit v nejlepší okamžik kousek před cílem. Poslední stoupání na Olivetskou horu bylo tempo velmi pomalé, ale kvůli TV skútru nejenže ničil prostřední stopu, ale zároveň i blokoval levou, takže jediná, v které se dalo jet byla právě ta naše a přede mnou byl Anders a těsně před ním skútr, takže jsem musel čekat asi do půlky než jsem ho zkusil objet když se skútr trochu vzdálil. Na výrazný nástup již nebylo, ale chtěl jsem aspoň trochu zvýšit rychlost – cíl se blížil a já měl pořád nepříjemný pocit že někdo přiletí zezadu… Táhl jsem asi 2km, dostal se za poslední stoupání a najednou přiletěl vrtulník, strhla se sněhová bouře (což se nám během závodu stalo několikrát), najednou nebyly stopy, vítr od rotoru byl tak silný, že jsme se skoro zastavili…nic příjemného. Byla to jen chvilka, ale takhle na konci závodu výživná :-). Chvíli poté Anders velmi silně nastoupil a v tom okamžiku jsem nebyl schopen reagovat…rázem měl 100m náskok, snažil jsem se ho dojet, ale asi po 500 nebo 700m jsem věděl, že jsem to projel :-(..jednoznačně věděl kdy nastoupit, kdy je poslední možnost odjet a zkušeně si mě vychutnal. Samozřejmě mu pomáhalo i mé tahání závodu, ale i s touto variantou jsem počítal a do toho rizika šel. Takže když jsem viděl, že nemám šanci a ze zadu nejsem ohrožován tak jsem si poslední 2 km již užil a celkem v klidu dojel do cíle. Atmosféra na stadionu byla výborná, diváci mě mohutně povzbuzovali a dojezd do cíle byl super. Takže konečné 2.místo, velká spokojenost a byl jsem šťastnej jak se mi po hodně těžký Tour podařilo zajet :-). Další z mého týmu COOP taktéž absolvovali slušný závod, Seraina Boner byla 2., Jenny Hansson 6., Espen Harald Bjerke 11., Jimmie Johnsson 14., Morten Eide Pedersen 16. (a 3.ve své kategorii do 26.let), Oskar Svärd, který před pár dny dobral antibiotika se na trať vydal soupaž a skončil 32., což určitě by rád lépe, ale po nemoci a soupaž myslím, že dost slušný, Jediný, kterému se nedařilo, byl Nicola Morandini, který se taktéž vydal soupažem, ale závod nedokončil :-(. Ale laufy, alespoň v našem týmu to tak je, jsou o týmu, důležité je být vidět jako tým, ale jednou to vyjde někomu a příště jinému…navíc každý je na jiný typ závodů – máme lidi zaměřující se na rovinaté závody (Vasák, Marcialonga,..)a jiné (třeba mě) na kopcovatější (Jizerská 50, Birkebeiner). Po závodě opět dopingová kontrola, vyhlášení, oběd, balení a někdy k večeru jsem vyrážel k domovu. Unavený, ale spokojený jak s výsledkem, který překvapil i mě, tak nadšený z fungování a atmosféry v týmu, který funguje velmi profesionálně a myslím, že je i výborně „namixovaný“ a dobře se doplňujeme jak ve stopě, tak i mimo ní. Vážně to bylo fajn :-).

O víkendu mě čeká další závod SP a to 15km klasicky s hromadným startem (dle předpovědi počasí má být doslova sněhopád, takže pokud to vyjde tak to bude zase „skvělý“ závod od startu až do cíle..) a v neděli závod štafet (poslední před MS). Sice již únavu po Tour a Jizerské 50 dost cítím, ale věřím, že ještě tento závod absolvuji kvalitně a pak již mě čeká příprava speciálně na MS. Tak mi držte palce :-).

Lukáš

P.S. „Omlouvám“ se za delší aktualizaci, ale oproti SP to bylo pro mě něco nového, takže jsem si více všímal..:-)

Partneři

Cetelem - hlavní partner

Hortim

 

topfruit-140,.png


Dukla Liberec

Author

Fischer

ToKo

Alpina

LEKI

 SkiErg-concept2

VAVI