Osobní nástroje
Nacházíte se zde: Úvod Members lukas Birkenbeiner, SP finále ve Falunu, RedBullNordix ve Špindlu…
Facebook Lukáše Bauera
Vyhledat

Výběr z fotogalerie…

« listopad 2017 »
Ne Po Út St Čt So
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930

 MP

Marketingovým partnerem Lukáše Bauera je
Müller Production s.r.o.

 
Translate into
Akce dokumentů

Birkenbeiner, SP finále ve Falunu, RedBullNordix ve Špindlu…

Lukáš Bauer: 03.04.2013

I když to tak, při pohledu z okna, nevypadá, tak letošní závodní sezona je na konci. Poslední 3 týdny jsem „pauzíroval“ s články na webu, takže pojďme v rychlosti na to :-).

Birkenbeiner (NOR) 54km K – letos můj 2. lauf, docela jsem se na něj těšil. Jednak z dobrých vzpomínek na Jizerskou 50, kde se mi nad očekávání dařilo a za druhé „změna ovzduší“ a na chvíli si odskočit mezi jiné sportovce – konkrétně mezi členy teamu COOP – a nasát jinou atmosféru, není nikdy na škodu. Tento závod je charakteristický tím, že z důvodu následování legendy musí každý trať absolvovat s min.3,5kg baťůžkem a také tím, že spolu s J50 patří mezi profilově náročné tratě a na rozdíl od J50 se jede z místa A (Reny) do B (Lillehammer). Tento závod jsem již kdysi (před 10ti lety?) absolvoval, tehdy byl v rámci SP a závodníci SP nemuseli mít 3,5kg baťůžek. Vzpomínky jsem na něj měl spíše mlhavé, i proto, že jsem na něm neskutečně vyrupal… Z Osla jsem dotazil společně s Fousem, v sobotu za ideálního počasí proběhl test lyží na 9.km (poslední místo kam se dostanete autem, pak až na 40.km) a už jsem jen ladil váhu baťohu, občerstvování a případnou týmovou taktiku. Bohužel se do druhého dne trochu zkazilo počasí a lehce sněžilo. Bohužel nikdy nevíte jak přesně je na nejvyšších místech trati, které jsou na otevřených pláních, takže rozhodují i zkušenosti a štěstí, což jsem neměl tolik jako při J50 a opět jsem se během Birkenbeineru pěkně „vyšil“ :-(. Prvních cca 14km se skoro pořád stoupá vzhůru, nic prudkého, ale zajídá se to. S týmovými parťáky se snažíme být od startu aktivní, na 9.km první prémie obsazujeme 1.,2. a 4.místo + Morten hned někde za námi. Na 14.km, kdy následuje první táhlý sjezd zjišťuji, že ve sjezdech stačím jen s velkými obtížemi – docela paseku mi dělá nový navátý sníh, na kterém mi lyže zrovna netáhnou. Pak opět stoupání na 20.km, kde v následném sjezdu odpadám ze skupiny o asi 4.-11.místo a společně s jedním Norem částečně spolupracujeme na 27.km, což je skoro pořád dolů, kde je 2.prémie. Před námi na dohled nikdo, za námi taktéž. Dále 7km převážně stoupání na nejvyšší bod trati. Po zhruba 2km vidím na dohled skupinu, ze které jsem na 20.km odpadl – již jedu sám Nor odpadl. Snažím se skupinu dojet, což se mi kousek před nejvyšším bodem trati daří a vedoucí trojice je na dohled. Mezitím odpadl Roger Aa Djupvik, z našeho týmu, který byl docela aktivní v předchozí části závodu. Stíhání mě stálo hodně sil, takže v následných rovinách na 40.km jsem jak na gumě a neustále odpadám a zase se do skupiny vracím. Těsně před, Standou proslaveným Sjusjoenem :-), definitivně odpadám (škoda, vydržet ještě tak max. 1km a už bych jel ve sjezdu, kde bych se snad udržel snáze..). Krize, ale bojuju. Chvílemi mě pěkně štve baťůžek a vážně už se nemůžu dočkat až v cíli tu „potvoru“ sundám ze zad. Na trati je spousta fandících lidí, občas mi přijde že se kolem nich jen sunu…zkrátka „krásné“ stavy rupnutí a někdy jsou ty jednotlivé kilometry neskutečně dlouhé. Ze Sjusjoenu je to ani ne 15km do cíle a kromě posledních 2 km víceméně z kopce. Ale trať je zde ještě více zavátá, takže občas mám pocit, že snad musím běžet i z kopce. Pořád mám pocit, že mě ještě někdo musí předjet. Jedu na 9.místě, bojuju a v jednom hodně dlouhém rovném sjezdu se dole podívám zpátky a nikde nikdo. 2km do cíle, trať se mírně zvedá, tak trochu na soupaž s nohou, ale bez váhání metelím stříďákem…no metelím..nezaujatým pohledem cítím spíše rychlejší chůze..a najednou slyším nějakého lyžaře za sebou :-(..budu tvrdej a neotočím se… asi 1,3km před cílem se přes mě valí…ne jeden ale rovnou 5ti členná skupinka :-(. Stadion, poslední šikana…taková lehká, ale dělá mi docela problémy se v ní srovnat :-)…na výjezdu kouknu za sebe a tak 50m za mnou Roger Aa Djupvik, který když odpadal na 32.km vypadal, že už ani nedojde :-O…finišuju mocně, v cíli asi 5m před ním :-). Takže 14.místo, Birkenbeiner mě opět vyškolil, těžký závod, ale i tak nádherný.  A opět jsem si vyzkoušel, že když rupnete, tak dostáváte ne vteřiny, ale minuty. Za posledních 14km, víceméně z kopce jsem ztratil na skupinu od 4.-8.místo, se kterou jsem předtím jel 4´ - což je opravdu dost. Závod těžký, dal mi zabrat, ale za 3 dny jsem se z něj dostal a naskočil do finále SP sprintem ve Stockholmu.

SP finále Stockholm + Falun

Opravdu „mám rád“ první etapu finále SP. Je to klasický sprint kolem královského paláce ve Stockholmu, a mám ho „rád“ kvůli tomu, že se svými sprint. Kvalitami jsem bez šance na postup, ale cesta trvá skoro 3h tam, rozběhání, lyže, kvalifikace, sbalení, cesta zpátky a celý den je pryč :-(. Na tomto typu sprintu je vždy těžké namazat, i proto, že sníh je navezen asi den dopředu, takže není kompaktní a jedete jak v hlubokém cukru krystal a i s dobrým voskem máte dost často problém se odrazit. I proto někteří závodníci absolvují trať soupaž. Také jsme o tom mluvili večer před startem, ale nakonec jsme měli připraveny klasické lyže s voskem. Ani já ani Jirka Horčička (který se finále účastnil jako vítěz kontinentálního poháru – Slavic Cupu, takže nemusel být do 50.místa v celkovém SP, pro mě fajn, že jsem měl ve Falunu parťáka) jsme nepostoupili z kvalifikace, což se i předpokládalo a zase frčeli zpět do Falunu. Následující den trénink na tratích, které byli přebudovány pro nadcházející MS 2015, které bude Falun hostit. Tratě se mi docela líbí, je zde sice jeden hodně náročný sjezd, resp. zatáčky, ale dost pasáží je lyžařských, kde opravdu můžete lyžovat a ne jen běžet, jako tomu bylo třeba ve Val di Fiemme, což je spíše aktuální trend, bohužel. Nový sjezd vyvolal dost rozruchu, kdy bylo několik srazů závodníků a závodnické komise a dostalo se to až do stavu, kdy se požadovala změna tratě jinak závodníci nenastoupí na trať. Myslím, že pro intervalové starty by sjezd neměl být problém, ale pro sobotní hromadný start si myslím, že poslední zatáčka v tomto sjezdu by mohla být velmi velmi nebezpečná, protože občas byl problém ji projet ve dvojici natož v hromaďáku, kdy by se tam řítilo 60 lidí. Takže po několika sezeních trať doznala několika změn, ale spíše stylem „vlk se nažral…“ . Navíc tato pasáž ani nebyla v TV takže jste přišli o možnost vidět mého 50% frontflipa..ale to bylo až v neděli, což předbíhám :-). Páteční prolog, zpočátku jsem se nějak nemohl dostat do tempa, ale závěr se vydařil, takže nakonec asi 18.místo, což není na 2,5km špatný. V sobotních 15km klasicky s hromadným startem jsem docela bojoval s voskem, který nefungoval tak jak bych si přál a hodně hodně velkou část kopců běhal stromečkem, což mě stálo nějaké to místo, ale hlavně časovou ztrátu. V nedělní stíhačce na 15km V jsem na nic nečekal, byl jsem si vědom, že pokud chci udržet průběžné 10.místo v celkovém hodnocení SP tak nemůžu jet na jistotu. Od startu jsem skoro okamžitě sjížděl skupinu přede mnou, pak s Halfarsonem a Angererem pokračoval dál. Po dalším kole jsem jel již jen s Angererem, dojížděli skupinu před námi, ale mohl jsem se spolehnout jen na sebe, neboť když jsem 2x pustil Tobiho dopředu aby chvíli táhnul on, tak náš odstup vždy opět narostl. Tak jsem do toho šel zase, na začátku posledního kola dojel skupinu před námi a chvíli šel i na čelo. Věděl jsem, že mě nejspíš semelou, protože těch sil jsem stíháním vydal dost, ale nechtěl jsem umožnit Hellnerovi, který jel za námi aby nás dojel – přeci jen jsem potřeboval co možná nejvíc bodů v cíli. V posledním kopci přišel očekávaný nástup, ztratil jsem kontakt, ale viděl jsem, že Rus také odpadá, proto jsem ve sjezdu zariskoval, abych se mu přiblížil a nechal žít naději, že si ho ještě vychutnám..Ale můj výjezd ze zatáčky jsem tak uspěchal, že se mi chytla lyže do sněhového valu a já se tam pěkně rozplácl :-(. Takže Rus byl pryč, já se rychle sbíral a doufal, že mě díky tomu nedojede Hellner a trošku litoval že můj první pád přišel v posledním závodě SP a skoro v poslední zatáčce…njn já musím mít vždycky něco speciálního :-(. Do cíle jsem tedy přijel na 22.místě. Doufal jsem, že mi to bude na 10. celkově v SP stačit, ale i přes to, že jsem zajel velmi slušný závod tak bohužel jak DiCenta tak zejména Haagen Krogh zajeli výborný závod a oba šli přes mě. Škoda, ale musím uznat, že byli lepší. Takže celkově 12.místo v SP, což na ty všechny problémy není vůbec špatné. Ale musím uznat, že jsem byl rád, že sezona SP skončila, protože byla hodně dlouhá a už delží dobu jsem mlel z posledního. Njn když se nezadělá v létě tak se tak dlouho nevydrží.. Po Falunu jsem se těšil do Špindlu na Red Bull Nordix, kam bylo poprvé přiděleno světové finále tohoto skicrossu na běžkách. Zatím jsem předchozí asi 3 ročníky viděl jen na internetu a jak od Northuga tak Hellnera slyšel co je to za mazec :-). Nevím jak je to možný, ale i když nejsem sprinter a ani bůh ví jaký technik ve sjezdech tak jsem se tam těšil, i když očekával, že si asi pěkně ustelu. Ale co, po sezoně může být taky nějaká sranda ne? :-). A taky byla. Trošku mě znervózňovali skoky, ale brzy jsem nabral klid, ale spíš viděl problém v neskutečných ledových plotnách a následných zatáčkách skoro o 180°. A tak to i bylo. Věděl jsem, že nechci jet na jistotu, prostě to tam nasypu a uvidíme. Jak řekl tak udělal. V první jízdě mě nakopla hned první zatáčka, chvíli brejkování, další zatáčka, ale v klidu :-). No a pak přišla ledová plotna a už to ani nebyla jízda, ale spíše lehce koordinovaný pád do 3.zatáčky a jen jsem čekal jak mě to kopne…no a koplo..takže skoro předpisový kotrmelec, vypnutí a zapnutí hole a už se rozjíždím dál. Bohužel následoval traverz, na který mi kvůli pádu chyběla rychlost, takže i když jsem do toho šel naplno a i na skocích se nešetřil tak mi v cíli patřilo 63.místo. Postupovalo do soboty 64.lidí, ale bere se nejrychlejší čas ze 2 jízd, takže bylo jasné, že se nebudu spoléhat na to, že ve  2.jízdě si to udržím. Takže jsem opět nechtěl jet na jistotu a blbé úseky proplužit, přijel jsem na Nordix si to užít a ne něco bachovat, takže jsem do toho šel zase po hlavě. První zatáčka v pohodě, druhá taky, třetí…skoro :-). Náte to, že když si pomyslíte, že jste něco zvládli, že se to hned pokazí? Určitě ano. No a to jsem měl zrovna já ve 3.zatáčce :-O. Jen jsem minul místo pádu v první jízdě, už jsem si pomyslel, že to mám v suchu…no a už jsem ležel kopytama nahoru :-(. Takže nakonec se pár lidí ve 2.jízdě zlepšilo a mě časem z 1.jízdy chybělo 4“ na postup do soboty :-(. Co se dá dělat. I tak jsem si pobyt ve Špindlu spolu s rodinou užil, bylo to fajn a chvílemi bylo až neskutečný co se dá na běžkách udělal, i když některý pády taky stály za to. Ale to je Red Bull Nordix J. Musím uznat, že mě to chytlo a když jsem v neděli sledoval ty šťastnější a rychlejší tak jsem už přemýšlel, že bych do toho příští rok šel zase :-). Po návratu domů mě dostihlo nachlazení z Falunu, 2 dny jsem bojoval a doufal, že ještě dám o víkendu poslední MČR na Horních Mísečkách, ale choroba byla silnější, takže aktuálně jsem ve stavu nemocných :-(. Zamrzí to takhle na konci sezony, ale můžu být jen rád, že jsem celou sezonu SP byl v podstatě zdravý, což u mě není normální. Takže můj nadcházející program je dostat se zpět mezi zdravé, odpočinout si a užít si taky chvíli rodinný život a „přežít“ různá hodnotící sezení, kdy se bude rozebírat proč byla sezona jaká byla, co se mělo udělat jinak a tak, k čemuž se bude vyjadřovat spousta chytrých lidí. A pokud vše úspěšně zvládnu tak někdy začátkem května naskočím do přípravy na olympijskou sezonu. Tak mi držte palce! :-) A určitě vás budu průběžně informovat :-).

Lukáš

Partneři

Cetelem - hlavní partner

Hortim

 

topfruit-140,.png


Dukla Liberec

Author

Fischer

ToKo

Alpina

LEKI

 SkiErg-concept2

VAVI